Terezko, ani nevím jak mám začít. Večer jsem si dala do sluchátek Tvoji novou meditaci o srdíčku, no ale to byla jízda, ještě jsem nic takového nezažila.

Ano strážce srdce smutný, černý, vynadal mi....😇. Srdíčko smutné černé..bez života. 😰 Ale pak, to byla lavina energie, v srdci jasně červený twist, strážce změnil barvu na jasně oranžovou zářící, prostě mě po celém těle běžela energie úžasná oranžová. A po skončení meditace ještě asi 30 minut jsem cítila tryskání lásky a přijímání lásky z okolí. Nedá se to úplně přesně popsat, ale WAU.

Pak jsem stála před zrcadlem, ubrečená a poprvé v životě jsem viděla vlastní krásnou svítící auru. Dozvěděla jsem se od strážce spoustu věcí o sobě , které jsem vědomě asi popírala.

Děkuji moc za tento zážitek ❣️
Radana

Dobré ráno Terezko 🫂, ještě jsem pod „vlivem“, opilá meditací.... po odložení balíku zbylo mé vnitřní dítě. Smutek.🥹 Rozplynul se. Jsem průhledná kapka vody, obletují mě droboncí andělé, víly... JSEM DUHOVÁ BUBLINA, plynu, vznáším se. Barvy se mění, ale vše ladí a je v klidu. JSEM VŠÍM A SVOJE. 😇 Děkuji. 🫶🏻

Alena

Milá Terezko,

já Vám tak děkuji za poslání meditace. Poslala jste mi ji pár dnů po tom, co jsme se rozloučili s mým milovaným dědečkem. Jeho odchod (i když jsme se loučili již nějakou dobu) na mě dolehl hlubokým smutkem. Pustila jsem si meditaci večer před spaním. Usmívala jsem se již během poslechu. Mé srdce se cítilo opečované a bylo vděčné za tu pozornost. Krásně jsem se zklidnila a otevřela jsem se dnům a měsícům příštím... já i moje srdce víme, že to bude hukot, ale těšíme se. 🌸 Děkuji.✨️

Eliška

Terezko,

chci Vám absolutně a vesmírně poděkovat za Vaši práci a poslání. 🙏🏻

Musela jsem několik dní nechat dosednout meditaci na otevření srdce. Jsem šťastná, že Vesmír vyslyšel mou prosbu a seslal ke mě zrovna tento dar, protože jsem již dlouhou dobu cítila, jak moje srdce potřebuje ještě dootevřít.

Cítím, ...vím,...že v mém srdci je spousta Lásky,...ale pod utržením několika mnoho ran se raději pouzavřelo. Aby to už nebolelo. A celý potenciál mé bytosti se tím stejně tak pouzavřel a dal se do strachu.

Při meditaci jsem cítila, jak se celé mé srdce rozzařuje a jeho Světlo jde do všech možných dálek, které nemají konce. Zajímavý byl pocit znovu si zažít a vidět v záblesku všechny ty bolesti. Ale bylo to tak uzdravující. Poté mě regulérně dva dny bolelo na hrudníku. A hned po meditaci jsem si ještě několik minut musela na hrudník bušit pěstí, abych fyzickou bolest rozvolnila.

Další den jsem cítila, jak potřebuji být sama, ale zrovna ten den, jsem si samotu nemohla dopřát a dělo se spousta nekomfortních situací. Ale ,...nechávala jsem je sebou projít. A taky přijímala všechny emoce s tím spojené. Občas mě pak hrudník zase rozbolel,...ale zavřela jsem si oči,...udělala nádech výdech a zase se vrátila do pocitu toho neutuchajícího světla.

Je tam teď milo,...je tam klidno. A já se těším, co dalšího mi život přinese.
Srdce,...i naše duchovní srdce,...jeho otevřenost,...je cesta k Lásce. Cesta k uzdravení. A pokud někdo v životě hledá pochopení, ať už jakékoliv,... tohle by se jako pochopení dalo nazvat.

Je to soulad. Je to ,...tady a teď v plnosti.

Hluboce DĚKUJI 🙏🏻💖
Karolina

Terezko, děkuji moc za meditaci - je tak nádherná a přesně zapadla jako puzzle do mé aktuální „mozaiky“ života. 🤩

Měla jsem husí kůži a vnitřním zrakem jsem uviděla, jak má duše „vznikla“...  jak se rozhodla jít do této pozemské reality žít „lidství“ 😊, propojit svou moudrost duše s tím pozemským.

Zároveň tuto meditaci vnímám jako obrovskou podporu na mé cestě a jednoduše ze srdce DĚKUJI. ❤️🙏

Michaela

Často se mi stává, že když začnu meditovat, nějakým způsobem se napojim na své mrtvé příbuzné. Chodí za mnou často ve snech, takže je to pro mě takové běžné.

Stalo se mi to i teď. Neustále jsem viděla jedno místo z vesnice, odkud pochází babička. Byla jsem na lavičce v jejích obleckach a kyvala nohama. Byla jsem volná.. moje babička přišla o nohy, takže nějaký vzkaz asi...

Pak jsem viděla pohled z výšky těsně nad polem plných kvetu, přičemž se jednotlivé květy rozpukly v momentě, kdy jsem se k nim přiblížila. Takže mě zaplavilo nesmírné množství barev. Cítila jsem se tak dobře, jako když se díváte na rozkvetlé květy a těší vás.

Zarezonovala jsem s větou „vždy jsi to byla ty a vždy budeš.“. To mě zasáhlo, jako když se člověk může přestat vlastně čehokoliv bát.

Veronika