Na začátku slzy z odtržení, strach z opuštění. Cítila jsem bolest z neuctivého zacházení s mojí placentou – se mnou. Došlo mi, proč pro mě doteď byly nepříjemné dotyky na pupík. Moje placenta byla jako polštářek plný drobných diamantů, které se postupně integrovaly do těla a doplňovaly, co chybělo. Po meditaci vnímám naplnění, pocit „jsem JÁ“ – konečně. Vděčnost, že jsem plně vyživená. Mé ruce, na začátku bolavé rozdrážděným ekzémem, přestaly svědit. Nádherné jemnohmotné dosycení. Díky!

Hana Krejčí

Od začátku meditace jsem cítila chvění, jako bych se bála té změny, která může nastat, toho nového, neznámého. Setkání s placentou bylo jako najít své ztracené dvojče. Tolik let jsme čekali a najednou jsme byli opět spolu. Brečela jsem štěstím a nestačila jsem jí děkovat. Když jsem jí do sebe přijímala, moje chodidla za začala propínat, jako by chtěla zakořenit do země. Cítila jsem v nich proudit energii a to jsem snad nikdy necítila, jako by ožila. Úžasné, i celé tělo se krásně uhlazovalo. Když jsem si položila ruce na bříško, bylo naplněné láskou a ne prázdné jako vždy. Moc se těším, co mi přinese toto spojení dále. Terezko, nemám slov u každé tvé meditace. Je skvělé, jak nás vedeš stále více k sobě, uzdravuješ svým krásným posláním. Napsat DĚKUJI mi přijde málo, jsem vděčná za lidi jako ty ve svém životě.

Adéla

Krásný den, Terezko. Když jsem poprvé uslyšela spojení slov meditace a placenta, říkala jsem si... jako fakt? Není to tak obyčejné téma, až je zbytečné? Není už to hledání „problému“, který neexistuje? Spletla jsem se. Tato meditace je obyčejně NEOBYČEJNÁ. Měla by ji prožít každá živá bytost zrozená skrze lůno maminky. Dodala mi tolik vnitřní síly. Pocit, že jsem celá. Pocit, že jsem se narodila správně. Že život není chyba, ale DAR. Skrze tuto kouzelnou meditaci jsem našla puzzlíček sebe sama. Chybějící kousek skládanky, abych byla celistvá a kompletní. Věděla jsem, cítila, že mi něco chybí. A díky tomuto prožitku už vím, že to byl právě tenhle kousek. Pochopení a přijmutí své vlastní placenty. Té buňky, ze které vše začalo, ze které jsem se zrodila. Wau... už to je 12 hodin a já jsem pořád v úžasu, jak je meditace silná. Děkuji.

Michala Kamenská

Dobré ráno, ještě jednou děkuji za poslanou meditaci, právě teď jsem se vrátila ze svého prvního rande s placentou. Na začátku jsem cítila vzrušení podobné, jako když se na něco moc těšíš a ono se to konečně děje. Potom přišel pocit naprostého bezpečí a vděčnosti. A nakonec dominoval klid, který se rozprostřel po celém těle. Pocit, že toto je pravá přirozenost, že toto je moje podstata, to jsem já, celistvá. Děkuji za návrat domů.

Marie

Terezko, moc děkuji za krásnou meditaci. Včera ke mně přišla úplně v pravý čas. Jsem tři týdny po porodu třetího miminka a včerejší den byl náročnější se staršími sourozenci, kteří se dožadovali pozornosti ještě v půl jedenácté. Pustila jsem si meditaci v posteli do sluchátek a nechala vše plynout. Miminko usnulo a já jsem si při poslechu uvědomovala, že pozornost a péči teď potřebuju hlavně já, abych mohla dávat dál. Postupně se uvolňovalo napětí z celého dne a možná i života, když jsem si představila svou nádhernou placentu, od které jsem byla hned odstřižena, a byla jsem vděčná, že moje miminko toto nemuselo zažít a snad si z placenty vzalo vše, co potřebovalo. Já jsem si to vzala včera a dosytila se láskou, hlavně láskou k sobě samé. Moc ti děkuji za tuto příležitost.

Zdiša

Dobrý deň, moja Saška Vám ďakuje za krásnu meditáciu, skoncila ju so širokým úsmevom na perách a slovami…„Jeeej mami, to bolo krásne:)“… Počas jej počúvania sa cítila bezpečne. Keď som sa jej pýtala, aké farby videla, tak červenú a placenta bola duhova. ❤️Ďakovala mi, že som to pre ňu urobila, takže to veľké dík posielam Vám, 😍 nech sa nahrávke darí a nech aj vďaka nej cítime v živote bezpečie a radosť. 💫

Maminka Sašky, 9 let

Tak s dcerou jsme poslouchaly spolu, aspoň trochu se zklidnila (je jak z divokých vajec) a poslouchala. Říkala, že si neumí představit duhový provázek, ale že to bylo příjemné, a následovaly dotazy na pupík, kam to vede, a podobné věci. 🙂

Maminka Amálky, 6 let

Tak jsme to zkusili. Jonas (6 let) celou dobu pozorně poslouchal a řídil se pokyny a pak, ještě před koncem, řekl: „Mami, já jsem to zkusil a je to dobrý!“... Pak ještě doposlouchal konec. Po skončení... „A můžem pustit už stromy (audiokniha)? Ale tohle si dám ještě někdy, to je dobrý. Je nějaký druhý díl? Počkej, ještě jednou to zkusím... Jo, už to umím. 😉 Jo a usmíval se pak od ucha k uchu.

Maminka Jonáše, 6 let

Mně se to líbilo hrozně moc. Pro děti, které o placentě a pupeční šňůře nic moc nevědí, to je super vysvětlení. Takhle se můžou uklidnit, když jsou třeba naštvaní, a ještě se něco dozvědí. Pro mě je super, že jsem si mohl takhle večer ulevit.

Marek, 10 let

Teri, já ti chci říct, že mně to ta placenta fakt dala! Já jsem si to přál a ona mi to fakt dala. Cítil jsem to a i viděl. Z polštářku jely duhové kuličky a já jsem to cítil, jak se mě to dotýká a dává mi tu věc. Fakt mi to dalu tu energii.

Robin, 7 let

Je to nádhera! Tvoj mäkký hlas v spojení s láskavými a liečivými obrazmi... Hneď som sa cítila ako u mamy v brušku. Pri spojení s placentou som mala veľmi silný zážitok prepojenia sa s Vesmírom a zažila som stav dychberúceho rozšíreného vedomia. Zrazu som bola všetkým a všetko bolo mnou. Moja placenta svetielkovala ako nočná obloha posiata hviezdami a ja som sa v tom spojení doslova kúpala v blaženosti. Takéto stavy zažívam pri meditácii, no doteraz som mala pocit, že za nimi „niekam“ musím ísť. Pri tejto meditácii sa mi ale stalo, že ten obraz sa nahral hlboko do mojej bunkovej pamäti a stal sa mojou súčasťou. Odvtedy mám pocit, že stačí, že SOM. A uz len ten pocit ma napĺňa blahom. 🙂 Ďakujem z celého srdca. 🙂

Stanka Sobolová

Milá Terezko, je to už pár dní, co pozoruji nevídané změny ve svém těle, ale i ve svém životě. Děkuji Ti, že jsi mi dala možnost zažít, jaké to je, když dočerpáme energii, která zmizela spolu s placentou. Teprve teď si připadám celistvá a v pořádku. Dokonalá ve své nedokonalosti. Právě taková, jaká jsem. Nemám potřebu zajídat pocit neúplnosti a nedostdobráctví. Připadám si sytá snad jen pouhou existencí a jídlo si teď doopravdy vychutnávám. Od porodu mě provázela bublina, která se rozpínala v mém břiše. Bydlel v ní velký chlad a především obrovská prázdnota, kterou jsem se neustále snažila něčím vyplnit. Jídlem, nabitým programem, spoustou aktivit. Nic z toho mi ale nedělalo radost. Zato teď mám radost z bytí.

Anna Křivánková